Vzpomínky na Nigela Charnocka

neděle 21. duben 2013 01:12

Vcelku nenápadně proběhla loni v srpnu světovými médii zpráva, že v Londýně ve věku 52 let zemřel tanečník a choreograf Nigel Charnock, spoluzakladatel a jedna z nejvýraznějších postav dnes již bezmála legendárního britského ansámblu DV8 Physical Theatre. Snad byla tato událost i tak trochu ve stínu právě probíhajících olympijských her, s nimiž ji mimochodem spojuje jedna nečekaná a pro Charnocka přesto příznačná paralela, jak ostatně ještě uvidíme. 

V tanečním světě ovšem tato událost neprošla zcela bez povšimnutí, ostatně u osobnosti Charnockova formátu to ani není dost dobře možné a téměř vzápětí se na webových stránkách tanečních souborů a periodik, věnovaných současnému tanci vyrojila celá řada nekrologů a vzpomínkových portrétů, připomínajících tohoto “básníka těla a tanečníka slova, ... virtuóza troufalosti," jak jej popsal britský The Independent. Zvláště cenná jsou svým osobním úhlem pohledu především svědectví, která nám o něm přinesli jeho spolupracovníci a dlouholetí kolegové včetně Lloyda Newsona, stvořitele a vůdčí postavy již zmíněných DV8.

  

Ještě cennější pak je, že podobná příležitost se pro českého diváka naskytla i v rámci letošního ročníku Festivalu tanečních filmů, aktuálně probíhajícího v pražském kině Oko. Pod pokličku Charnockovy osobnosti nás zde prostřednictvím svých vzpomínek nechali nahlédnout nejdříve Jana Návratová, šéfredaktorka Taneční zóny a Honza Malík ze skupiny NANOHACH, jenž s britským tanečníkem a choreografem před pěti lety spolupracoval při vzniku inscenace Love Me/Miluj mě, která je dosud na repertoáru tohoto uskupení. Pomyslnou třešničkou na dortu vzpomínkové části večera, jež nám přiblížila Charnockův svébytný smysl pro humor a nadsázku byla již zmíněná “olympijská” reminiscence britského režiséra Davida Hintona – v době, kdy štafeta s olympijskou pochodní finišovala do svého londýnského cíle, Charnock v nemocnici v jiné části města počítal své poslední dny. Když jej s pochodní v nemocnici navštívili, právě probíhala koupel. Charnock se svým pověstným smyslem pro humor souhlasil s focením, ovšem pouze pokud bude moci zůstat ve vaně. Je svým způsobem symbolické, že vzniklé foto Charnocka s olympijskou pochodní vyčnívající z vany je pravděpodobně posledním snímkem tohoto umělce, jenž týden nato zemřel.

Vrcholem večerního programu potom byla prvotina Davida Hintona na poli tanečních filmů Dead Dreams of Monochrome Men z roku 1990, filmová adaptace stejnojmenné, o dva roky starší inscenace skupiny DV8, inspirované příběhem masového vraha Dennise Nilsona. Představení vzniklo ještě předtím, než se tvůrčím hegemonem uskupení stal Lloyd Newson a výsledný tvar tak více vychází z kreativní spolupráce jednotlivých členů. I díky tomu se tak před námi naplno otevírá osobnost Charnocka jako performera – nepřehlédnutelné charisma, uhrančivě autentický výraz, jímž vtahuje diváka do  děje, dokonalé ovládání vlastního těla a především téměř sebezničující energie a nasazení, s nimiž se vrhá ze žebříku, proplétá trámovím či odráží ode zdí v maniakální snaze uniknout z jejich sevření...

Nigel Charnock od loňského srpna již není mezi námi, i díky podobným akcím, jako je vzpomínkový večer v kině Oko však jako umělec i jako člověk stále zůstává živě v naší paměti.

 

Zdroj fotografie: www.giornaledelladanza.com   

Tomáš Valníček

Lída V.Moc děkuji!09:3221.4.2013 9:32:11
josef hejnaTahle jde hodně mimo mne,09:2521.4.2013 9:25:58

Počet příspěvků: 2, poslední 21.4.2013 9:32:11 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Tomáš Valníček

Tomáš Valníček

Recenze, reportáže a (snad) zajímavé rozhovory na téma nejen česká taneční scéna...

Bývalý redaktor Tanečních aktualit.cz

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené stránky